Závisí na předúpravě, typu nátěrového systému, době mezi předúpravou a základ- ním nátěrem a dobou vytvrzování mezi jednotlivými vrstvami. Zinkové povlaky se na ocel váží metalurgicky. Vrstva nátěru se ztenčuje na ostrých hranách a rozích. Avšak pro tlouštku vrstvy větší jak mikronů je finančně výhodnější zboží žárově zinkovat.
Elektrolytické pozinkované předměty se běžně chromátují, tato úprava ochrání galvanický zinek při dopravě a skladování. Chromát je žlutý, modrý, zelený ale i bezbarvý.
Galvanicky pozinkované díly nejsou vhodné . Technologie žárového zinkování. Při ponoření dílce do zinkové taveniny o teplotě. C nevzniká, na rozdíl od jiných povr- chových úprav, pouze povlak zinku na oceli, ale vytváří se intermetalické fáze železa a zinku s vysokou tvrdostí a odolností proti otěru. Tloušťka vytvořené vrstvy se obvykle pohybuje v rozmezí . Právě tyto základní informace o technologii žárového zinkování , . Ocelové součásti očištěné od rzi, okují a nečistot se ponořují do roztaveného zinku, kde se na nich vytváří povlak slitiny železa a zinku s vrchní vrstvou čistého zinku.
Optimální ochrana, všude.
Běžné protikorozní systémy často vykazují příliš tenkou tloušťku vrstvy na hranách, v rozích a dutiny zůstávají nechráněné. Při nízkých obsazích křemíku se pro- jevuje mimořádně . V případě nutnosti se pozinkované prvky chladí ve vodě teploty rovnající se okolní teplotě. Prvky konstrukce jsou po sejmutí ze zavěšení mechanicky čištěny od zatečeného zinku. Vzniklý povlak se vyznačuje vysokou mechanickou odolností a estetickým vzhledem.
Hotové výrobky jsou po předchozím očištění ponořeny do lázně roztaveného zinku o teplotě alespoň 450°C. Na povrchu oceli se vytvoří vrstva slitiny oceli a zinku, která je po vyjmutí výrobku z zinkové lázně pokryta vrstvou čistého zinku. Výhody a nevýhody žárového zinkování.
Zvýšený obsah křemíku v oceli a její zvýšená tloušťka stěny dávají větší tloušťku povlaku. Tato diplomová práce se zabývá žárovým zinkováním ocelových konstrukcí a jejich ochranou před korozí. Používá se v kontinuálních procesech jako je zinkování pásu a drátu, dále na poloautomatizovaných linkách při povlakování trubek. Zn a mikrostruktury byl proveden metalografický výbrus na příčném řezu výložníku.
Příkladem vrstvu třídy určenou do korozního prostředí stanovuje norma na mikrometrů přičemž do téhož prostředí je normou určena vrstva mikrometrů žárového zinku. Vysoká trvalost získaného povrchu – velmi vysoká odolnost na otěr. Jednotná tloušťka získané vrstvy. Hladký povrch – zamezuje vzniku zinkových . Při žárovém zinkování prováděném závěsovým způsobem nelze z důvodu nezbytných kontaktních míst dosáhnout zcela bezvadného stavu pozinkované.
Při vynoření ze zinkovací lázně ztuhne a zinkový povlak je v takovém případě tvořen výhradně čistým zinkem, nevznikají železo- zinkové slitinové vrstvy.
Na rozdíl od slitinového povlaku takový povlak není propojen se substrátem a jeho tloušťka i přilnavost jsou velmi nízké (obr. a 8). Dílce musí být po dostatečně účinném . Doporučujeme zinkovat ocel třídy . U žlabů s povrchovou úpravou žárovým zinkováním se časem projevuje přirozená oxidace povrchu žlabu, která má za následek. Hlavním předpokladem pro použití této metody je, aby základní kov měl vyšší teplotu tání než kov povlakový.
Pouze u vysokoteplotního zinkování (nad 530° C) se . Klíčová slova: difuzní zinkování, difuze, koroze, zinkování, povrchové úpravy, zinek. K nejrozšířenějším z technologií zinkování patří žárové zinkování ponorem, které získalo svou podobu již v polovině 18. Výhodou difuzního zinkování oproti např.